Hned od rána necítíl jsem se zdráv a při západu slunce mi začal být venkoncem nepěkně. Začínala u mne jakási horečka. Kromě toho jsem byl celý den na nohou a hodně mne to unavilo. K večeru, před západem slunce jsem se šel trochu projít. Celá ulice, zalita ostrým světlem, najednou vzplála. Všechny domy jako by najednou prokoukly. Šedivé a špinavě zelené barvy ztratí na okamžik svou pochmurnost; jako by se duše rozjasnila. Nová tvářnost, nové myšlenky...Je kupodivu, co udělá jediný sluneční paprsek s duší člověka! (F. M. Dostojevskij)